Vybíráme z Blogu

Jak jsme se dohodli

Zeptali jsme se dětí:

Jak se chcete v Heuréce cítit?

Ve skupinkách sepsaly všechny myšlenky, které je k této otázce napadly. Při společném sdílení vznikl plakát plný pocitů. Objevily se pocity jako KLIDNĚ, BEZPEČNĚ, SVOBODNĚ, TVOŘIVĚ, KAMARÁDSKY, VESELE atd. Poté se děti vrátily do skupinek, aby promyslely a zapsaly odpověď na otázku:

Jak nám ostatní mohou pomoci se takto cítit?

Dalším krokem bylo zapsání všech nápadů na plakát. Tím skončil první blok týkající se školních dohod.

Než jsme se znovu sešli, vytvořili jsem my dospělí návrh dohod tím, že jsme věty jako „Když budou na mě hodný. Budou si mě všímat.“ přeformulovali na „Jsme na sebe milí a ohleduplní.“ Přidali jsme ještě několik návrhů, které vzešly ze stejného procesu ustanovení společných dohod mezi učiteli v Heuréce, a tak vznikl seznam třinácti možných dohod.

V dalším bloku pracovaly starší a mladší děti odděleně.

Cílem této části bylo

a) ujasnit si, co která dohoda znamená, tedy, jak by to vypadalo, kdybychom se tou dohodou řídili.

b) vybrat nejdůležitější dohody.

V této fázi každé dítě dostalo 3 hlasovací proužky a mohlo je umístit na jednu, dvě či tři dohody, které považuje za nejdůležitější pro to, aby se ve škole cítilo tak, jak si přeje. (Před tímto krokem jsme si se staršími dětmi ujasnili, k čemu slouží hlasování a jaký je význam voleb v demokratické společnosti. Mladší děti pod vedením Lucky opatřily všechny dohody symboly tak, aby se v nich lépe vyznaly a věděly, pro co hlasují.)

Z původních třinácti možných dohod vybraly děti v horním i dolním patře ty, které považovaly za nejpodstatnější.

Na pátečním sněmu došlo ke sloučení obou návrhů. To nebylo těžké, protože čtyři dohody, které vybraly menší děti byly mezi těmi šesti, které vybraly starší děti. Tak vznikla deska dohod, která obsahuje 6 základních dohod Heuréky. Všichni jsem ji podepsali, a tím stvrdili svou dobrou vůli a odhodlání se těmito dohodami řídit. 

Tím proces vytváření bezpečného, přátelského, respektujícího, podpůrného a, v neposlední řadě, uspořádaného prostředí v Heuréce zdaleka nekončí. Naopak. Toto je pouze první krok k tomu, abychom se učili žít s druhými v harmonii, chovat se vlídně, projevovat si porozumění a dobrou vůli a vytvářet prostředí, kde se všem daří se učit.

Milí rodiče, až si pročtete přiložené dohody a rozluštíte podpis svého dítka, věnujte, prosím, chvilku zamyšlení následujícím otázkám:

Mohou se rodina a škola navzájem podpořit a posílit ve vytváření prostředí, které co nejvíce prospívá dětem i dospělým?

Mohou děti od nás čerpat vědomě či nevědomě příklady vlídného, respektujícího, ohleduplného a empatického chování k ostatním, ale i k sobě samým?

Můžeme si s dětmi povídat o tom, kdy a jak pečujeme o druhé, o sebe a prostor kolem nás?

Jsme sami důkazem toho, že člověk se učí celý život a že je to tak dobře?

Jsme připraveni dětem poskytovat zpětnou vazbu jako:

Tak tomuhle se říká ohleduplnost!

Teď jsi se zachovala přátelsky.

Děkuji za pomoc.

Teď jsi se tak dlouho snažil, až sis sám vyměnil řetěz u kola. Máš určitě radost!

Jsem rád, žes mi řekla, abych ti pomohl.

Ten stůl by potřeboval poklidit.

atd.

Bylo by prospěšné, kdyby ve škole i doma tu a tam dospělí a děti společně rozebírali otázky podobné těm níže uvedeným?

Co to znamená být ohleduplný?

Proč je v pořádku překonat ostych a říct si o pomoc?

Dělají i dospělí spoustu chyb a poučí se z nich někdy?

Je člověku lépe, když druhému pomůže, nebo když se na chvíli cítí nadřazený?

atd. atd.

Tento příspěvek končí otázkami. Proč?